typy_osobnosti

Byla by velká chyba používat Enneagram na rozdělení lidí do škatulek. Nejde vlastně o 9 typů lidí, ale o 9 způsobů, jakými reagujeme na okolní svět. Lze také říct, že to je 9 lží. V každém člověku jsou obsaženy všechny tyto způsoby (symbolika kruhu), ovšem jen jeden z nich je ten nejsilnější. Je to typ, který naše chování nejvíce ovlivňuje. Každý typ je dále ovlivněn i typy, které má vedle sebe (křídla), takže např. Jednička je ovlivněná Devítkou i Dvojkou. Jedno křídlo je většinou silnější než druhé. Jak je vidět v symbolu Enneagramu, každé číslo ještě „chodí“ do dalších dvou čísel více než do ostatních, Jednička má Sedmičku a Čtyřku. Toto a i míra zdravosti a nezdravosti žití jednotlivých typů nás velmi ovlivňuje. A aby toho nebylo málo, trochu nám to ještě komplikují instinkty (sexuální, sebezáchovný a sociální), které se na rozdíl od základní fixace mohou během života měnit a není výjimkou, že nás ve stejné době ovlivňuje jiný instinkt např. v práci a jiný ve vztazích. Takže i stejné typy se mohou na první pohled projevovat dosti odlišně. Při určování je tedy důležité jít skutečně ke kořenu, což znamená najít to, čemu se nejvíce vyhýbáme, co za žádnou cenu nechceme cítit.

Někdo pozná svůj typ hned, u někoho je na to potřeba mnohem více času a úsilí, jak se zmiňuji v závěru stránky v popisu své osobní zkušenosti. Zmiňuji tam také, proč jsem přesvědčena, že nalezení vlastní typologie považuji za velký přínos pro náš život.

Typy Enneagramu

(velmi stručný popis vycházející z knih H.Palmer a R.Rohra)

Skupina: Tělo – Internalizovaná zlost, musí být v právu, aby ji ospravedlnila
Vyhýbá se: odsouzení, zatracení (nebýt dokonalá)
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem upřímný, pilný a pořádný (mám pravdu)

Kritický k sobě i druhým. Morálně přesvědčený o tom, že existuje jen jeden správný způsob. Cítí se eticky nadřazený. Oddaluje věci ze strachu, že udělá chybu. Používá často slova jako mělo by se a muset.
Životní úkol: naučit se zanechat někdy povinností, pořádku a vylepšování světa a místo toho si hrát, slavit a užívat si života. Když se jí podaří odbourat svou přecitlivělost a hněv, stáhnout zpátky svoje projekce.
Vyspělá Jednička může být kriticky pozorným morálním hrdinou.

Skupina: Emoce – Externalizovaná verze otázky „Co cítím?“, přebírání pocitů druhých
Vyhýbá se: že nejsou milováni, pocitu vlastní nehodnosti, bezcennosti
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem milý, nesobecký a ochotný pomoci (pomáhám)

Vyžaduje přízeň a pochvalu. Usiluje o to, aby byl milován a oceněn tím způsobem, že se pro druhé stane nepostradatelným. Oddaně plní potřeby druhých. Manipuluje. Má mnohá Já – každému blízkému příteli ukazuje jiné Já. Je agresivně svůdný.
Životní úkol: dosažení jisté míry věcnosti. Oproštění se od lichocení, falešné důvěrnosti, přemrštěné sentimentality a věčné touhy po potvrzení. „Mohu pro druhé udělat něco, co není nápadné a za co nedostanu odměnu?“
Vyspělá Dvojka pečuje a pomáhá upřímně.

Skupina: Emoce – Centrum otázky „Co cítím?“, city se zadržují
Vyhýbá se: být viděn jako neúspěšný, selhání, pocitu bezcennosti
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem úspěšný, kompetentní a efektivní (mám úspěch)

Usiluje o to, aby byl milován kvůli svému výkonu a kvůli tomu, čeho dosáhl. Je soupeřivý. Je posedlý dojmem, jaký na druhé dělá. Je to mistr zdání. Zaměňuje své skutečné Já se svou profesní identitou. Umí vyvolat dojem, že je výkonnější, než ve skutečnosti je.
Životní úkol: překonat a přiznat si svoje selhání a porážky, místo aby od nich utíkal. Jít do hloubky, dovolit si cítit.
Vyspělá Trojka může být schopným vůdcem, člověkem, který dobře tmelí kolektiv, kompetentním propagátorem, kapitánem vítězného družstva.

Skupina: Emoce – Internalizovaná verze otázky „Co cítím?“, dramatizace pocitů
Vyhýbá se: všednosti, být obyčejný nebo tak působit, odmítnutí, opuštění, emocionální povrchnosti
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem originální, citlivý a kultivovaný (jsem jiný)

Přitahuje ho nedosažitelné – ideál není nikdy to, co je tady a nyní. Je tragický, smutný, umělecky založený, citlivý. Zaměřuje se na nepřítomného milého, na ztrátu přítele. Žije více ve svém světě než realitě.
Životní úkol: vyvinout zdravý realismus a nasměrovat touhu na dosažitelné cíle. Soustředit se na přítomnost a ne utíkat do minulosti nebo budoucnosti. Najít vyrovnanost, nepadat z extrému do extrému.
Vyspělá Čtyřka je ve svém způsobu života tvořivá a schopná pomoci druhým lidem v jejich utrpění. Je oddána kráse a životu.

Skupina: Hlava – Internalizovaný strach, strach cítit
Vyhýbá se: strachu, emocionální bolesti, pozornosti ostatních, citových pout
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem moudrý, chytrý a vnímavý (vidím do všeho)

Udržuje citový odstup od druhých. Chrání si soukromí, neangažuje se. To, že se umí spokojit s málem, u něj představuje způsob, jak se bránit proti tomu, aby se zaangažoval. Cítí se být vysáván závazky a potřebami druhých lidí. Straní se lidí, citů i věcí.
Životní úkol: naučit se zasazovat a jednat. Vášnivě se zamilovat. Přijímat své vlastní pocity, aniž by se od nich odtahoval, neutíkat do mysli.
Vyspělá Pětka může vynikat v umění správně se rozhodovat. Umí vyjádřit velkou část citu neverbálně a umí si vážit druhých.

Skupina: Hlava – Centrum strachu, vnitřní strach se promítá do okolí
Vyhýbá se: neschopnosti, chybnému chování, nekompetentnosti, pocitu „Nevím“, zdravému riziku, chaosu, šílenství
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem věrný, poslušný a loajální (konám svou povinnost)

Je plný obav, koná poctivě své povinnosti, pronásleduje ho pochybnost. Váhá – přemýšlení u něho nahrazuje jednání – bojí se něco podniknout, protože když se projeví, povede to k útoku na něj. Ztotožňuje se s případy obětí útlaku, nejrůznějších nespravedlností apod., má antiautoritářský postoj, sklon se obětovat, je věrný věci. Fobická Šestka je nestálá, cítí se být pronásledovaná, a když je zahnána do kouta, zhroutí se. Kontrafobická Šestka se neustále cítí být zaháněna do rohu, a proto vychází ven, aby se postavila teroru tváří tvář agresivním způsobem.
Životní úkol: oprošťovat se od neustálého vedení vnějšími autoritami a přebírat za svůj život a za svoje pocity zodpovědnost. Především se musí odvážit podívat se do očí svému strachu a nazvat jej jménem.
Vyspělá Šestka může být skvělým týmovým hráčem, loajálním vojákem a dobrým přítelem. Bude pracovat pro věc takovým způsobem, jakým druzí pracují kvůli vlastnímu prospěchu.

Skupina: Hlava – Externalizovaný strach, strach je rozpuštěn do příjemných možností
Vyhýbá se: bolesti, strachu, hrůze, promeškání čehokoliv, nudě, citové hloubce
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem optimistický, veselý a roztomilý (jsem šťastný)

Tento typ ztělesňuje Peter Pan, onen puer aeternus – věčný chlapec. Je to diletant, přelétavý milenec, je povrchní, miluje dobrodružství, má k životu požitkářský přístup. Závazky mu dělají potíže, chce si nechat otevřeno více možností, chce mít stále dobrou náladu. Obecně je šťastný, lidé jsou rádi v jeho přítomnosti, má ve zvyku věci začínat, ale nedokončovat.
Životní úkol: naučit se zůstávat u bolestného tématu, bude si všímat svého napěchovaného programu – může se dostat tak daleko, že pro samé plánování a organizovaní nebude schopen se spontánně radovat.
Vyspělá Sedmička vyniká v syntéze, bývá dobrým teoretikem, je to renesanční typ.

Skupina: Tělo – Externalizovaná zlost, zlost je snadno dostupná
Vyhýbá se: slabosti, zranitelnosti, bezmocnosti, podřazenosti, být mimo kontrolu, být kontrolován, uznat porážku
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem spravedlivý, silný a mám převahu (jsem silný)

Působí silně a mocně, je schopen přenést pocit síly i na ostatní. Má cit pro pravdu a spravedlnost. Má mimořádně ochranitelský postoj. Zasazuje se o sebe i o své přátele, je bojovný, bere na sebe zátěž. Musí mít vše pod kontrolou. Otevřeně dává najevo zlosti i sílu, má velký respekt k protivníkům, kteří se mu postaví a bojují s ním. V kontakt s druhými vchází prostřednictvím sexu nebo konfrontace tváří v tvář. Vede nestřídmý životní styl, příliš mnoho, příliš pozdě do noci, příliš nahlas. Nerespektuje pravidla.
Životní úkol: vypořádat se s otázkou moci. Musí dávat pozor, aby svou mocí neponižoval nebo nezastrašoval druhé. Musí se naučit respektovat jiná stanoviska, neuspávat své city alkoholem a okázalými slavnostmi, hledat kompromisy a sám se držet pravidel.
Vyspělá Osmička může být vynikajícím vůdcem, zvláště pak v roli protivníka. Může být velkou pomocí pro druhé lidi, chce přátelům zajistit bezpečný průchod.

Skupina: Tělo – Centrum zlosti, zlost potlačená, pasivní agresivita
Vyhýbá se: konfliktu, dostat se mimo svou kontrolu, kontrole od okolí, nedůležitosti, silným emocím
Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem mírný, harmonický a vyrovnaný (jsem spokojený)

Obsedantně nerozhodný, vidí zároveň všechna hlediska, je schopen nahradit vlastní přání přáními druhých a skutečné cíle nepodstatnou činností. Má tendenci narkotizovat se jídlem, televizí, pitím. Pocity zaspat. Zná potřeby druhých lépe než své vlastní, má sklon být duchem nepřítomen. Není si jist, zda tu chce být nebo nechce. Zda chce být v týmu či nikoliv. Je příjemný druhým lidem, zlost projevuje nepřímo.
Životní úkol: překonat svůj tajný cynismus. Naučit se věřit, že v sobě má jádro ze zlata a vlastní pramen energie, jenž mu dá sílu jednat cílevědomě a odhodlaně. Musí něco riskovat, aby zažil sám sebe. Dokud jen sedí a přemýšlí, bude rezignovat stále víc a víc.
Vyspělá Devítka je velmi dobrým usmiřovatelem, poradcem, vyjednávačem. Podává skvělé výkony, když jede ve vyjetých kolejích.

 

Můj příběh hledání

Já jsem podle Enneagramu číslo Osm s křídlem v Sedmičce. Trvalo mi ovšem VELMI dlouho, než jsem si to byla ochotna vůbec připustit.

Osmička je skutečně silné číslo a bez nadsázky je ve většině kultur pro ženu větší zátěží nežli darem. Je tolerována ba dokonce žádána hlavně u mužů. Z nich vyzařuje na kilometry a rozhodně je nepřehlédnete, když vstoupí do místnosti. Od žen se vyžaduje spíše poslušná péče o rodinu a domácnost, přílišné prosazování se a sebejistota už tak vítány nejsou. Takže se většina žen Osmiček v určitém okamžiku svého života začne stahovat. A to se stalo i mně. To, co teď píšu, je z pohledu dnešního, kdy už jsem pochopila, co se dělo. V té době jsem vůbec netušila, co a proč se děje, co je špatně.

maska

Už od dětství jsem často slýchala, že jsem tvrdohlavá, neposlouchám, dělám si co chci… Samozřejmě jsem to nechápala. Cožpak není správné dělat si co cítím a vím, že chci??? Vždyť tím nikomu neubližuju. Pak přišlo velmi brzy první manželství. A protože síly nebyly vyrovnané, manžel mi záhy přestal stačit a já jsem přebrala veškerou zodpovědnost na sebe. A aby mi dokázal, že nejsem tak dobrá, tak silná, začal mi to téměř každou svou činností dokazovat. Jenže to nešlo z jeho skutečné síly, ale z ublížení. A to byl začátek konce. Říká se, že boj s osmičkou nelze vyhrát. To jsem ale tehdy netušila a zůstala jsem tam nakonec stát v naprostém rozčarování, nedokázala jsem pochopit, co dělám špatně. V každém případě, když jsem se rozhlédla kolem, bylo to jako na bojišti a u nohou mi leželo poražené vojsko. Takže to asi je špatně. Všechno. A hlavně moje chování je špatné.

Ze vztahu jsem odešla, neviděla jsem jiné řešení, a na cestu jsem si přibalila tři věci:

  • Musím si stále dávat pozor, abych už nikomu neublížila
  • Všechno musím zvládnout sama (už svou podstatou je to v naprostém rozporu s prvním předsevzetím)
  • Musím si najít hodně silného partnera, aby mě ustál, abych mu neublížila. K tomuto jen jedno – slyšeli jste, že máme být velmi opatrní při formulování svých přání??:-))

Bylo to ale hlavně to první předsevzetí, díky kterému jsem se začala ztrácet sama sobě. Začala jsem si dávat přehnaný pozor na to, co říkám, jak se chovám. Začala jsem nezdravě používat nástroje Dvojky (kam Osmička přirozeně chodí) a snažit se vyhovět ostatním, hlavně aby oni byli spokojení. Abych jim něčím neublížila, neurazila je. Bylo to o neustálé podvědomé sebekontrole a jako bych v očích lidí kolem mě hledala odpověď na otázky – Jsem dostatečně hodná? Jsem dostatečně jemná?? Samozřejmě jsem se ani v této pozici necítila přirozeně , ale opět jsem tomu nerozuměla. Vždyť takto by to už mělo být v pořádku. No, žila jsem si v tom téměř 20 let a v tomto vzorci jsem byla i ve chvíli, kdy jsem narazila na Cestu. Nic mi zdánlivě nechybělo, miluju humor, takže jsem si stále takové situace vyhledávala nebo vytvářela, ale po těchto „veselých výletech“ jsem se vždy vrátila do nějaké těžko definovatelné neutrality. Chyběla ta skutečná radost, lehkost.

Na prvním semináři o Enneagramu jsem jasně rozpoznala, že patřím do skupiny těla – kontroly. Tam nebylo pochybnosti, myšlení šlo stranou a tělo jsem měla doslova v jednom ohni. Horší to už bylo s konkrétním číslem. Osmičku jsem sice malinko podezřívala a u slova šéf jsme pocítila velmi nepříjemné bodnutí, nicméně to, co následovalo ve výkladu, bylo pro mě natolik příšerné, že jsem se hned uklidnila a věděla, že to já být nemůžu. U těch zbylých dvou čísel to taky nebylo nijak jasné, ale alespoň to nebylo tak hrozné.
Když si tam s někým při rozřazování neví rady, pošlou ho pro začátek většinou do Devítky. Tam jsem skončila i já a říkala si, že tedy asi ano, že je vlastně pravda, že jsem dokonce 2x!!!! v životě, když jsem měla pocit, že už věci nemám sílu zvládat a měla bych si přiznat porážku, vyrazila do obchodu, koupila si velký čokoládový dort a hned jsem ho v autě celý snědla. No a taky jsem přece jednou v letadle při velkých turbulencích strachy usnula. Devítky zajídají a zaspávají emoce. Super. Jsem doma. Časem mi pak došlo, že Devítka v žádném případě nejsem, tak mi už zbyla jen Jednička. Tam se mi velmi líbila Morálka, kterou jsem si v tu chvíli vzala z nouze jako náhražku za Spravedlnost. Už od dětství jsem nesnášela nespravedlnost a byla jsem schopná se postavit komukoliv, pokud nespravedlivě ubližoval někomu mně blízkému.

Nevím, nakolik se mi podařilo oklamat ostatní, ale někteří z mých kolegů se mým popíráním bavilo a mnoho lidí jsem asi svým chováním mátla. Jedna z kolegyň mi říkala, že vždy přijdu sebejistá, začnu chrlit nápady a pak se v určitém momentu začnu stahovat a ptát se lidí, jestli je to takto v pořádku, jestli to na ně není příliš….. a že je to matoucí. Že to ode mně nečekají. Rozhodně jsem ale naprosto dokonale oklamala sama sebe.

Asi po roce byli u nás na návštěvě přátelé, kteří oba Enneagram znali. Kamarád byl v té době zkušenější než já a když jsem se před ním jen tak mimochodem zmínila, že jsem ta Jednička, tak vytřeštil oči a říká:

  • „Co?? Jak jsi na to přišla??“
  • Na to jsem vytřeštila oči já, protože přece jiná možnost nebyla a řekla jsem:
  • „No Devítka jsem zjistila, že určitě nejsem, tak MUSÍM být Jednička“
  • K:“ Ty ses zbláznila? Vždyť Jedničky jsou suché, nudné. Podívej se na sebe, na svoji energii. Ty seš jasná Osmička.“
  • Já: „No to nejsem v žádném případě!! Ani fyziologií! A co ta pravda, ta spravedlnost? To mám velmi silné“.
  • K: „Ale Jednička má morálku (z vyšší moci, nekompromisní). Osmička má spravedlnost. A to je obrovský rozdíl!!!!!

A to byla chvíle, kdy se ve mně začalo něco lámat. Jediné, s čím jsem se u Jedničky mohla ztotožnit (kromě toho, že ráda chodím včas), byl právě tento aspekt. Ještě jsme o tom chvíli debatovali, bral mi jeden argument za druhým a jelikož je to velmi vzdělaný a inteligentní muž, hned po jejich odchodu jsem si vzala moudré knihy, vlezla s nimi do postele a začala číst s absolutně novým přístupem – co kdyby přece jen..??? trošičku..??

Už po několika prvních řádcích jsem začala fyzicky cítit, jak se mi uvolňuje tělo a po pár stránkách jsem ucítila na tváři slzy. Byly to slzy úlevy, ten pocit je nepřenositelný. Najednou jsem měla pocit, že jsem skutečně DOMA. Že jsem se vrátila. Po tolika letech. Že jsem si ochotná připustit, že jsou to věci, které v sobě mám a nemá cenu to  popírat. Tak to je a to jsem Já. Ale zároveň jsem už věděla, že s tím jde pracovat a v té době jsem už toho hodně zpracovaného měla.

A hlavně …. že konečně můžu poznávat, že to vlastně vůbec nejsem já, že pocit Doma byl jen proto, že jsem se vrátila k nastavení, které pro mě bylo nejpřirozenější, co se reakcí a strategií týká.

Ano … tady začala dlouhá Cesta k rozkladu veškeré identity, všeho, co jsem nazývala Já. Postupně jsem si procházela různá stádia (včetně hrdosti na svůj ego typ), spousty spousty ego pastí, odhalených mylných pravd a vše, co se v egu skrývá. Již několik let žiju naprosto osvobozená od předurčenosti tohoto ego typu, ale má cesta k rozpuštění všech identifikací a odhalení všech iluzí a konceptů stále pokračuje. Je to cesta skutečné transformace a osvobozování. Cesta, kterou bych nevyměnila za žádnou jinou, přestože je provázena spoustou emocí, strachů, hrůz a nových dimenzí.

Osobně jsem největší posuny dělala právě díky práci s Cestou, dodnes mám pravidelná sezení – pravidelné napojování na hlubší moudrost a nevědomou úroveň. A život měnící momenty byly vždy na několikadenních seminářích Cesty, ať už byly vedeny Brandon Bays nebo jejím manželem Kevinem Billetem, kterého považuju za největšího odborníka na práci s enneagramem na světě. Kevin byla také můj osobní průvodce v době, kdy se moje vnímání světa začalo přepojovat z duality na jednotu.

Jsou to zkušenosti, které mi ukázaly, že nejde jen o zařazení do nějaké škatulky, čísla, ale o skutečné pochopení sama sebe. Z tohoto místa také enneagram vyučuji. Již jej nedokážu vnímat jako osobnostní typologii. Jediné, co vnímám, je skvělá mapa pro návrat DOMŮ. A tentokrát již nemám na mysli domov ve smyslu toho „správného“ ego typu, ale skutečný domov, duchovní domov. A proto také moje práce s klienty, ať už přijdou jednou nebo pracujeme opakovaně, v sobě nese tuto energii. Energii návratu, rozpomenutí, boření a odevzdávání iluzí a již nepotřebného.